Šufl

Seriál zábavných zážitků z vlaku jsem raději na chvíli přerušila, neboť se mé cestovní zážitky zvrhly v železniční horor. Je lepší sdílet humor, než vyprávět o sebevrazích, nehodách, koronaviru a mnohahodinovém čekání s otravnou paní (promiň, paní) na nástupišti. Dneska se však kolej humorná i nepříjemná spojily v jednu, tudíž mi nic uvnitř nebrání popsat, jak jsem slavila svůj letošní svátek. On vlastně není tak úplně můj, patří svaté po které mám jméno, a ta svatá by mohla.. teoreticky s přihlédnutím k jistým okolnostem a jejich zvážení, mít poněkud problém s vlaky. 

V souvislosti s rušením Blogu.cz mi došlo, že reálně stárnu a měla bych zajít na půdu zkontrolovat plakáty Jonas Brothers, Miley Cyrus (když ještě byla normální), High School Musical, Ewy Farné, Tomáše Vintra (když se ještě všeobecně vědělo, o koho se jedná) a Šárky Pančochové (když se ještě nevědělo, že je teplá), jestli se už neproměnily na fosilní paliva. Nepíšu to kvůli plakátům z kdysi obsahově hodnotnějšího ABC, FreeMagazínu a již neexistujícího Bravíčka... Jen si uvědomuji, jak je snazší naházet do feedu (to feed = nakrmit někoho) obrázky a jejich hluboké komentáře na sociálních sítích, než se několik dní po sobě dobývat na blog, který mi z neznámých důvodů na osobním počítači ani nejde zobrazit :-D 
Odkláníme se od textu a vracíme se do doby obrazů, ikon a symbolického jednání, což je pro tradiční církve super (nebo ne ?). 

Dnes (ještěže zatím nevím, čím bude den pokračovat):

2:00 - Někdo venku vyhazuje sklo. Spím dál.  
4:15 - Za posledních 7 hodin si podruhé omylem pořežu ukazovák (to na tom rohlíku k snídani asi nebyla marmeláda) 
5:40 - Pokladní na nádraží, která po noční vypadá spíš jako účetní, mi zvěstuje o spadlých drátech (slušně: závada na trakčním vedení). Za pár desítek minut je mi jasné, že nestíhám vlastní (Ježíšovu, ale přijala jsem ji za vlastní) bohoslužbu. 
8:00 - Jsem v úplně jiném kostele, než bych měla být. Nachází se 70 km od původně zamýšleného. Výhodou je, že potkávám starou známou a svěřujeme se do modliteb. Do života mi na WhatsAppu vstupuje kolega ex machina, osvobozuje mě od brodských nedělních povinností. 
9:40 - Volá mi pečovatelka ze sociálního zařízení, že nemám jezdit, protože kvůli covidu zrušili návštěvy a mě. 
10:00 - Mám krizi. Přemýšlím, že půjdu radši dělat uklízečku, abych se mocněji podílela na Božím díle ve světě. 
10:40 - Při čištění lavic "od kovidu" si uvědomuji, že už ji stejně dělám.
13:50 - Jedu pryč a nemluvte na mě ! 
13:51 - Na nádraží slyším: "Z kapacitních důvodů nelze zobrazit všechny zpožděné vlaky na informačních tabulích. Věnujte prosím zvýšenou pozornost hlášení staničního rozhlasu". 
13:51:30 - křičím "Aaaaaa !" 

Do Prahy jsem přijela odpoledne se zpožděním. Stáli jsme docela dlouho ve vítkovských tunelech a představovala jsem si, že už je noc. Na nádraží bylo milion převážně naštvaných lidí. Podobná atmosféra na témže místě panovala nedávno mezi cestujícími na leteckou dovolenou, když jim zrušili vlak do Vídně.
Pouť lidská je zkrátka stále strastiplná pouť lidská. Trošku mi v této situaci na pražském nádraží chybí nějaká kaple (prostor duchovního klidu), třeba taková, jakou mají ve Vídni. Nejlíp i s drážním kaplanem z IRM. Je mi vedro a ani se mi nechce moc učit, asi odpoledne proflákám na gauči s podcasty. Večer zajedu ke kolegyni na Břevnov. Přece jen, mám svátek... dám si svátek. 

Jo ad Břevnov... ad církev vůbec. Havl. Brod dostane novou kazatelku. Jmenuje se Michaela, je starší a zkušenější než já a může tam bydlet. Uchyluji se nově do Mater Urbium, občas se budu vyskytovat právě na tom Břevnově. 30. srpna se loučím s Vysočinou. Na jednu stranu budu mít v aktivních zálohách Božích bojovníků diecéze brněnské víc prostoru pro studium, státnicový rok... Stejně mě to trošku štve. Není to jen zaměstnání, nebo služba, ale jsou to lidi. Konkrétní tváře a jejich příběhy. Lidi, se kterými jsme ušli rok a půl společné cesty. Občas jsme se handrkovali, pak jsme se omlouvali a milovali... Staří faráři mají pravdu, odcházení z farnosti, byť jen po roce, je "au"... a zpoždění vlaků taky, ač oni častěji hovoří o "ujíždění vlaků".