Šufl

Reminiscere miserationum tuarum... 

Je 2. neděle postní. Nacházím se na venkovském sídle a procházím si svým oblíbeným zánětem dutin. Jak kdysi trefně na účet mé neduživosti poznamenala spolužačka ze střední: "Kdybys žila ve středovku, už jsi dávno mrtvá" a tak děkuji Hospodinu za každý další darovaný den. V dětství mě na Slovensku málem killnul blesk, naštěstí mě energie jen odhodila od kovové branky... od tohoto a jiných podobných zážitků vidím život asi trochu jinak než ostatní. 

Dneska je kromě neděle taky MDŽ. Být ženou v tomhle století mě dost baví, takže Hospodinu vůbec nevytýkám, že mě neumístil do středověku, ale do jiné doby dvou papežů a šířící se nákazy. 

Jedna spolusestra nedávno na blog umístila článek hlásající, že ženy jsou jako vlci. Popsala v něm  typickou soudobou výkonnostní neurózu, která kosí jak ženy, tak muže. Naštěstí ne všechny ženy jsou jako vlci a ne všichni vlci jsou jako ženy. Za internetem nadupaným trendy lies universe, kde ženy žijí úplně normálně a nemusí si hrát na chlapy, instamodelky a superúspěšná individua. Díky za to.
Ovšem asi každá z vás, milé dámy, mi dáte za pravdu, že občas si i mimo trendy musíme prožít nepříjemný tlak společnosti. Již od mala slýcháme: Buď taková a maková blablabla. 

Domnívám se, že jsem typickým příkladem po svém pojatého ženství. 
Nemaluju se, oblékám se, jak chci, vládnu černým humorem, holduji netradičním zálibám...  Kdybych se musela násilně vzdát jedné z těchto vlastností, připravím se o kus svobody. Nejen té tělesné, ale i duchovní. Věřím, že plně jít za Kristem dokážu jen sama za sebe. Ne za nějakou holku, která se tváří tak a tak jen aby naplnila očekávání společnosti. 
Je těžké u sebe v dnešní době objevit názor a když už jej objevíme, tak je ještě těžší ho žít. 
Nějak se nám z ulic vytratili emaři, pankáči, gothici, swagies... že by byla současná společnost konformější než ta před 10 lety ? 

Nejdůležitější oblastí mého ženství je Boží povolání. Jestli ze zdravotních a jiných důvodů dostuduji, je vo hviezdach, ale já nestuduju jen proto, abych se jednoho dne stala profesionální duchovní. To by bylo pěkně pitomý. Představte si, že každý den brzo ráno vstáváte k modlitbě, chodíte na fakultu, učíte se a žijete jen pro nějakou vizi budoucnosti, která se vůbec nemusí naplnit - ne všichni vejdou do zaslíbené země. Chodím do školy a na praxi, protože v tom vidím smysl, a protože povolání realizuji už nyní. I když mě něco zatraceně nebaví, nebo se něco fatálně nepovede, považuji to za důležitou zkušenost, kterou asi podle Mistra potřebuji získat. 
Vlastně se snažím existovat tak, abych se pokaždé, když si jdu večer lehnout už nemusela za každou cenu probudit a něco zásadního dodělávat. Bůh si nás všechny zavolá od rozdělaného díla. Může to být výchova dítěte, stavba domu, pracovní projekt, myšlenkový pochod, rozepsaný dopis, rozečtená kniha, nebo blbý tři nedokončený stehy výšivky... 

Jó, život je příliš krátký na stahování nějakého receptu z netu, modlím se, aby každá dívka na světě jednou mohla žít podle svého povolání už tady a teď (k tomuhle čekají lidstvo ještě mraky práce) Abychom se nenechaly strhnout pozlátkem kariéry, která nás stejně neuspokojí, kultem vlastní krásy, která je pomíjivá, ani dokazováním si vlastní hodnoty jednáním, které nám není vlastní natož poučkami lidí, kteří za nás naše ženství neodžijí. 
Jsme krásné a hodnotné tím, že z Boží vůle jsme jaké jsme. FEMINIST THEOLOGY ALERT. Bůh nás stvořil z živé matérie, ne z nějaké červená hlíny, ale přímo z žebírka prvního člověka. 
V Písmu se píše, že právě skrze ženu promlouvá Tóra = Boží výroky. Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení (Příslovní 31,nevim). Tsss, jakýpak naučení, v hebrejské bibli je na stejném místě úplně natvrdo mrštěno slovo „Tóra“. Tedy muži (manželé, synové, přátelé) i ostatní ženy - od nás našim životem mohou slyšet Tóru. 
To je hustý. Takže všechno nejlepší, milé ženy (i ty trans): Matky, dcery, sestry, tetičky, babičky, manželky, přítelkyně, motorkářky, uklízečky, učitelky, farářky, prodavačky, nezaměstnané, ředitelky, pěstounky, řeholnice, důchodkyně, matematičky, ženy v domácnosti, lékařky, bezdomovkyně, vojákyně, zelinářky, cirkusačky, aktivistky, dělnice, biskupky, kosmetičky, pošťačky, hudebnice, účetní, architektky, političky, sportovkyně, pacientky v posledním tažení... Mějte se rády a promlouvejte moudře, svět nás potřebuje.