Šufl

Kostel je považován za místo bezpečné. I naši duchovní předkové s cepy, řemdichy, sudlicemi a kropáči převážně nechávali zbraně vně. Jenomže jak praví moudré babičky, doba je čím dál horší a na husitských kostelích nyní většinou chybí cedulka zákazu vstupu se zbraní. Do jedné obce chodí představitelé maloměstského podsvětí a nějak se mezi sebou nepohodli, což je jasný důvod k zabití. Jeden si počkal, až sok půjde slavit neděli do shromáždění a uprostřed úvodní modlitby na něj začal řvát a vytáhl falešnou pistoli. Farář, muž zkušený, svých milých oveček znalý, od oltáře s klidem prohlásil: "Pánové, běžte se postřílet ven, rušíte bohoslužbu." 

Pánové šli. Knězi došlo, co provedl a honem běžel za nimi před kostel. Hádali se a on se je snažil uklidňovat. Na schody vylezli i další členové sboru a křičeli: "Jste ***, vy nepotřebujete žádný islám, vy se tady postřílíte sami." Jeden mladík srazil ozbrojeného k zemi a začali se prát. Farář nechtěl, aby bylo muži se zbraní ublíženo a snažil se odtrhnout horlivého mladíka. Obec okolo zápasníků vytvořila hlučný hlouček. Kolem sboru procházeli katoličtí věřící z právě končící mše v nedalekém chrámu. Zdravili mlátící se individua z nichž jedno mělo talár se štolou: "Požehnanou neděli" či "Chvála Kristu", jiní kolemjdoucí také se zalíbením a obavami sledovali improvizované divadlo jež pro ně připravila obec CČSH. A pak že posledních pár let málo přispívá do kultury tamního městečka.