Oblast módy je jedinečná. Dává nám příležitost zvyšovat si sebevědomí na základě dobrého vkusu a pohoršovat se nad módními pády našich bližních. Přineste si egoměr na Fashion Week a pokud se ego měří jako radiace, zobrazí se vám hodnota pověstných černobylských 3,6 R/h. I já mám už nějaký ten pátek čestné místo v Módním pekle.cz, ale většinou jen subjektivně radím dámám ohledně šatů na firemní večírek nebo vysvětluji pánům, že v košili s krátkým rukávem a kravatou na svatbu chodí jen malé děti nebo řidič MHD ve službě. 

Každopádně módní povrchnost - které se dotkneme i v rámci letošního setkání mládeže CČSH, by mohla svádět dobrého křesťana držet se radši dál a odívat se jako polní lilie. Nic proti listům střídavým a v přeslenech, ale ke známkám kulturního člověka patří, že dokáže odhadnout jak se odít pro kterou příležitost. I historický Pán Ježíš, jakkoliv idealizovaný, podle zpráv z Písma chodil oděn přiměřeně svému stavu. Nosil středostavovský oděv srovnatelný s dnešními sneakersy do 1 500 Kč či polobotkami (na putování pochopitelně trekové boty z Decathlonu), džínami, ležérním sakem z H&M a nějakou tou košilí, trikem nebo tričkem na koňské pólo, kterému říkáme polotriko nebo polokošile. Poměry, které kritizoval by dnes možná nosily kabelky Gucci, spodní prádlo výhradně Zwingli... totiž Kalvín Klein a ti, ke kterým se skláněl většinou dědili po sourozencích trika ze sekáče. 

To je sice hezký, ale co s tím, když jsi študý chudent a zároveň tě čeká kazatelská praxe ? K tomu se dostaneme. 

Jak se ve skutečnosti oblékají duchovní ?

Nejprve konstatuji realitu. Styl odívání duchovních je shodný se stylem zbytku populace. Buď si někdo dává záležet, jako např. kravatový biskup Tonzar nebo kolárkový biskup Štojdl, případně elegantní sestra Kopecká od sv. Mikuláše nebo sympaticky výstřední Sandra Silná z Brna, anebo to nepovažuje za důležité jako... jako někdo jiný, kdo vás napadne. 
Osobně mám štěstí většinou na duchovní, kteří svou práci a zvěst, kterou hlásají, berou vážně a podle toho se odívají. Líbí se mi kouzelný babičkovský styl mnohých starších sester farářek, stejně jako přísný protestantský osmdesátkový vzhled jejich mužských protějšků (pokud si pod talár neberou hranaté lakýrky). 
Líbí se mi padnoucí večerní šaty mladších duchovních, které působí tak světsky, že členům rady starších na večírku zaskočí sousto a další den píšou hromadnou stížnost na diecézi. 
Líbí se mi revoluční anglikánská uniforma kněží z plzeňské diecéze obohacená o kalíšek na klopě. 
Proč ? Protože šaty vyjadřují nevyslovitelné. Pokud vedle sebe postavíte jednoho faráře v tričku Nike a žabkách a druhého v tmavém saku, kolárkové košili a botách z té lepší části Deichmanna, asi hned víte, s kým budete chtít mluvit = záleží na rozpoložení. Od sportovně oděného duchovního očekáváte liberalismus, vtip, akčnost, bezprahovost a bezpodmínečné přijetí. Od velebného panáčka / panenky zase hloubku, odpovědi na složitější teologické otázky, konzervatismus, snad i soukromou zpověď a zachování církevní kultury jak má být. 
Vždycky si uvědomte, jací jste, jaký teologický směr je vám nejbližší, jak berete svoje povolání a jak chcete působit na okolí.  

Bohoslovec na praxi 

Člověk zraje a tříbí si styl. Asi do 17 let jsem nijak zvlášť neřešila co si vezmu na sebe. Navíc v pubertě máte každý týden jiný styl, jednou skejťačka, potom metalistka, jindy studentka soukromé školy... 
Po dvacítce - pravděpodobný věk, kdy se poprvé dostanete k duchovenské praxi pokud studujete teologii hned po maturitě - už je člověk trochu umírněný. Měl by vědět co od života očekává, jaký má cíl a za jaké ideály se jde bít do širého světa dospělých. Pokud má svůj první zdroj příjmů nebo podporující rodiče, tak je i čas na trochu dospěláckého módního experimentování. 

Jako mladý kazatel / student na praxi máte výhodu, protože vás tvrdé sborové jádro nebere moc vážně a zpočátku vám odpustí kdejaký přešlap. Starší věřící jsou dojatí, že jejich unavené oči konečně po letech uzřely snadbudoucího kněze, farář a lidé středního věku s vámi budou chtít řešit spoustu nových praktických věcí a děti vás budou prvních pár dní okukovat zpoza máminy sukně, kdovíjak zkoušet a až z nich opadne prvotní stud, ukážou se jako divoká tlupa vskutku bojeschopných práčat. 

Myslím si, že zpočátku je nejlepší oblékat se tak, jak je vám milé, jak jste zvyklí chodit na fakultu a do kostela. Pokud je obec konzervativní, věřící vás časem sami začnou drobně ponoukat, abyste si např. nebrali sandále na pobožnosti, příliš krátké sukně, trička s nápisem „Fuck you“ na biblickou hodinu atd. Pokud je to obci jedno, je dost možné, že lidé jsou naopak rádi, že se jejich „nevkusu“ blížíte i vy, mladý služebník církve. Může dojít i k extrému, kdy vás negativně zkritizují za příliš naleštěné střevíce, sako z  M&S a fajnovou košili nedejbože s kolárkem, protože "to u nich není zvykem". V tomto případě: Misionáři respektuj tamní krojové zvyklosti, kvůli šíření evangelia zapři sám sebe a slušivé odění nech raději doma, zajisté přijde jiná příležitost se takhle vyšvihnout !  

Pozor. Na všechny z nás, i na studenty a začínající kazatele se vztahují pravidla společenského odívání (o chování nemluvě). Pokud si v nich nejsme jistí, zainvestujme do nějakého knižního rádce (snad stačí např. kapitola o oblečení v Homiletice- Liguš, J.; Butta, T; Kolář P. a kol.),zhlédněme pár videí s Ladislavem Špačkem, nebo požádejme služebně starší kolegy, aby nám poradili jak módně řeší jednotlivé příležitosti.  

Pomoc ! Poprvé na veřejnosti reprezentuji církev

Nový, nezvyklý okamžik v životě bohoslovce přichází, když poprvé veřejně reprezentuje místní církevní komunitu. Může se jednat o ekumenickou akci, promluvu v rámci oslav města, rozhovor do novin, příspěvek do lokální televize, bohoslužbu s následujícím "civilním" programem na významný svátek, formální setkání s politickými / církevními představiteli města... Hlavně zachovat klid a dobře se připravit, to snad nemusím psát... Co se týká oblečení, za začátku je to většinou sázka. Vždycky se stane, že na ekumenu někdo dorazí v teplákách, ale pokuste se to nebýt zrovna vy. 
Napsat sem, co přesně na sebe - zvláště pro dámy a zvláště pro pány, by bylo moc jednoduché a vlastně i dost hloupé. 
Tak jako praktikujete zpovědní zrcadlo, zkuste si položit podobné otázky ohledně oblečení. Zda je patřičné, zda reprezentuje vaše poslání, zda odpovídá vašemu projevu, jestli se v tom cítíte dobře (aby nebyl vzhled na úkor „výkonu“) atd. Ne, oblečení není rozhodující faktor vašeho povolání, ale dokud jste zatím nebyli i s tělem uchváceni do nebe, je nedílnou součástí vaší všednosti i nevšednosti na zemi a jako budoucí duchovní byste si měli postupně nacházet svůj styl a osvojovat si společensky přijatelné oděvní normy. 

Obrazová příloha 

(fotky různých husitů - bez dovolení převzaté z netu)

Skvělá fotka ! Avšak bohužel ukazuje i nejhorší možný způsob jak nosit kolárkovou košili. Řetízek přes kolárek je jako řetízek přes vázanku / motýlek (prostě byste si ho ani ve snu nevzali). Ale všimla jsem si, že to tak nosí víc duchovních. Že by se časem z prohřešku stala nová móda? 
VÃÂÃÂÃÂýsledek obrÃÂÃÂÃÂázku pro tonzar
V padnoucím obleku zapadnete mezi americkými evangelikály i na schůzi G7. 
Výsledek obrázku pro frantiáka klásková
Talár schová leccos, ale nezapomínejme na rukávy, límec a vkusné boty ! (tato sestra rozhodně nezapomněla a sluší jí to)
VÃÂýsledek obrÃÂázku pro martina viktorie kopeckÃÂá
Související obrázek
Na obrázku může být: 1 osoba, zábÄr zblízka