Šufl

Nastoupím do random busu na zastávce v malém městě (neb se mi nechce ve vedru čekat na ten správný) a snažím se dostat alespoň přibližně do bodu B. 
Odjíždíme, když tu si cestující všimnou, že ještě někdo dobíhá. Již jsme přes 200 metrů od místa zastávky a lidé v autobuse křičí na řidiče: "Zastavte mu ! No tak, stop ! Nevidíte, že chce jet s námi ?" Strhne se úplná davová psychóza. Dělají takový hluk, že řidič navzdory předpisům nakonec poslechne a zastaví - poměrně daleko, na rohu ulice, kde již brzdí další dopravu - a počká, až ho opozdilec doklopýtá. 

Inu, trochu míň náběhu na lynč a dostalo by se to do tematického nedělního kázání :) 

Nebo pro inspiraci uvedu jinou situaci, která se stala na volejbalovém turnaji starších žákyň. Kámoška zahrála rozhodující podání asi půl cenťáku do autu, všichni to viděli - hráčky, rozhodčí, trenéři, diváci... ale náš tým se přesto začal ze zoufalství radovat, řvát "Eso !", skákat na sebe, z tribuny přibíhali nadšení fanoušci jakože jsme vyhrály a míč byl UZNÁN. Což je naprosto strašné, nefér a nesportovní. :P  Kdyby byli přítomni zákoníci a farizeové, máme průšvih na ČVS. 

(Jo a aby bylo jasno, nereprezentovaly jsme Rusko - proto nám tato divná situace byla vzácná a ještě dnes se o ní vypravuje holkám z přípravky.)