Po maturitě z oboru ekonomika a podnikání (se specializací na řízení služeb a marketing turismu) jsem začala studovat judaistiku a religionistiku na Karlovce. Není to zase taková pohodička jak to zní, ale přesto mi byl dán čas najít si malý úvazek u jedné skvělé firmy. Firmy, o které jsme se učili i na střední a jejíž filosofii dlouhodobě obdivuji. Job který prostě chcete dělat ! Nejen proto, že je to menší zlo než pracovat ve fast foodu ( ! pozor, mnohé fast foody a jejich zaměstnance velmi obdivuji, ač nesouhlasím s celým tím konceptem obalený obal zabalený do obalu v obalu a spousta rozemletých krav k tomu), ale protože vás obor zajímá a rádi byste již v mladém věku získali zkušenosti, které uplatníte při pozdějším kariérního vzestupu. 
Judaistika a religionistika měla být oddech v oborech které mě zajímají a čas na prohloubení spirituality. (Dříve jsem vnímala povolání k zasvěcenému životu v řeholním společenství. Dříve.) Tři roky dovolené v knihách Malinowského, Durkheima, Šolema, Stembergera a autorů z českých univerzit. Ústupek mým neplodným zájmům. Po této dovolence, zakončené státnicemi Bc. by bylo fajn se rozhodnout zda teda vstoupit do řádu, nebo se zase vrátit nohama na zem a ačkoliv sympatie k účetnictví se rovnají sympatiím k mučednictví, nějak přežít pár semestrů VŠE a pracovat ve sféře mých rodičů.

Má první práce asistentky pro menší skupinu prodejen byla opravdu zajímavá. Čas jsem trávila i v obchodě, kde pracují úžasné prodavačky, se kterými se stále přátelíme. Do obchodů, které firma provozuje, chodí specifický druh zákazníků a většina z nich měla stejné zájmy jako já. Bylo mi radostí s nimi přicházet do styku. 

Jenomže hlas Kristův sílil a snad i vlivem převratných událostí během prváku na fakultě (víc zodpovědnosti, první (a nešťastná) láska, odchod z katolické církve...) uzrála má odpověď na jeho pozvánku. 
Ano, můj Pane, chci Tě následovat ve službě. 

Další rok bylo třeba změnit obor z religionistiky na husitskou teologii. Judaistika mi zůstala (protože je bezva). A výhledově také počítat s tím, že jako bohoslovka budu mít trochu jiné starosti a "brigády" jiného typu. Šlo to rychle a bylo třeba skončit své první zaměstnání. 
Loučení bylo srdcervoucí. Terezie se tváří jako drsňačka, ale uvnitř je to zranitelný plž. Cestou domů brečela v autobuse. I nyní se mi občas stýská po tom přátelském prostředí, skvělé firemní kultuře, krásné budově, milých zákaznících ... 
Chtěla jsem si nechat aspoň jmenovku, na kterou se mi všichni kolegové podepsali... ale když Pán povolává, je nekompromisní. S bolestí v srdci jsem ji ještě tu noc na zastávce zmačkala a hodila do koše, neboť vím, že bych na ní lpěla. Doma jsem se schoulila na posteli do klubíčka a brečela: "Nazaretský, já tě nechcu." Ale potom přišlo nové společenství, nové výzvy, nové projekty... a bolest se proměnila v radost. Ježíšovi jsem opět začala říkat jménem. 
Říkám si, že kdyby mi nevyšla teologie, vrátím se zpátky... 
Jenomže, jak to bylo s tím pluhem ? 

Přejít z komerce do církve znamenalo vzdát se touhy po kariérním vzestupu, úspěchu, pýchy na to, že dělám v takové personálně dokonale zvládnuté společnosti (vskutku získala mnoho ocenění), společnosti co navrhuje, vyvíjí a prodává úžasné kvalitní věci. 
Jako bych najednou neměla nic... jen Slovo, víru, naději a lásku. Skok do prázdna. Nebo skok do plnosti ? 

Je mi snad Jeho milost, naše zbožie méně než zboží, jež sžírá mol ? 
Úžasné kvalitní věci vs. úžasný kvalitní Bůh. 
(miska vah se již převážila... au)
 

 


Z písničky z dob rozhodování: 

I'm goin' nowhere
I can't decide what's best for You
You're waiting somewhere
I wish that I could go there too
But I'm gonna wait for You