Skoro pořád jezdím vlakem. Zvlášť od té doby, co mi to vezír Hamón (jedna z možných, ale neužívaných výslovností jména Haman) finančně ulehčil. Vlastně nyní mohu jezdit i na protihamónovské demonstrace... ale zpět k zamýšlenému tématu. Často jezdím vlakem. Cestování tímto dopravním prostředkem je velmi obohacující. Člověk potká další člověky, a ve voze spolu sdílí své člověčenství. Uvádím čtyři top obrazy z letošního kalendářního roku:
 

Kohót 
Tuším, že tento nejromantičtější telefonát, který jsem kdy nezdvořile vyslechla, proběhl ve vlaku ze Zlína do Prahy. Někde mezi Olomoucí a Českou Třebovou. Týpek v kostkované košili (takové té oné, která je akceptována v KČT i neformálních kancelářích) volá své ženě: "Ahoj zlatinko, už seš zhuru ? Je tě lip?"
Z telefonu slyším odpověď: "Ani ne, furt mě boli v tem krku."
"Nebuj, hned jak přijedu dom, zařiznu kohóta a udělám tě polivku."
Pravá láska existuje. Hned jsem měla lepší den, na rozdíl od kohouta.

Z Hané 
"Kontrola jizdnich dokladu. Vašu jizdenku prosim." 
"Mně negde asi vepadla." 
"Šak hledéte, já nigde nespichám." průvodčí stojí u důchodkyně mózující v kabelce.
První zastávka, druhá zastávka... pátá zastávka... Průvodčí stále stojí na stejném místě a paní prohledává kabelku. 
"Jé, já už mosem vestupovat." Paní vystoupí, průvodčí řekne "Nazhle" a pomalým tempem pokračuje v kontrole jízdních dokladů. 
 


Dýl 
U přepážky na pardubickém nádraží:
„Ujel mi spoj. Můžu jet na stejnou jízdenku dalším?”
„Ano, můžete, ale jede dýl.“
„Jak jako dýl ? To je zas nějaká výluka ?... A jo, vy myslíte pozďéš." Spěchajíc, jsem se odebrala na nástupiště, odkud měl jet Valašský expres. Náhle se rozezněla melodie Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech je ti sám Pán Boh na pomoc. A bylo mi jasné, že tato provokativní píseň v příslušný okamžik neznamená nic jiného, než že vlak má zpoždění a České dráhy odkazují cestující na pomoc z nebes.Vlak jel nakonec dýl i dýl.

Od východu až na západ
Do mezinárodního vlaku si ke mně v Praze přisedl kněz koptské církve. Seděla jsem u okna a četla si anglicky Luthera. On hrál na mobilu něco na způsob Angry Birds. Naproti nám se usadila sympatická paní se synkem, synek si též hrál na mobilu (možné známky povolání). Sotva se vlak rozjel, zeptala se česky:
"Promiňte, vy cestujete spolu ?" 

Nedočkala se mé odpovědi, přišlo mi zdvořilé nechat promluvit staršího a výše postaveného (ač zrovna seděl). Jenže jsme mlčeli oba. 
"Sprechen Sie Deutsch ?" Zeptala se znovu. Kněz odpověděl: 
"Ja, ein bisschen." 
Podívala se na mě:
"Ja, ja, Ich auch… ein bisschen." Zopakovala otázku německy a my odpověděli, že necestujeme spolu. Představili jsme se jí a začali si povídat o Bohu. Než jsme dorazili do stanice kde vystupovala, již znala křesťanskou theodiceu a měla lámanou němčinou vysvětleno 7 svátostí jak v pravoslavném, tak husitském pojetí. S bratrem jsme cestovali dál. Objednal nám džus, na zbytek cesty si půjčil Luthera a dal mi povolení dohrát další, zatraceně těžký, level hry na svém mobilu.