Štrádovala jsem si to ráno buržouazní čtvrtí do chrámu Páně a metr přede mnou přistálo jakési tělo. Nejprve mě napadlo, že se jedná o ptáka, ale po prvotním šoku zjišťuji, že je to kočka. Kočka, která vypadla z 5. patra...

Miluji kočky a nenávidím utrpení zvířat... a nyní stojím před tím hrůzným obrazem trpícího tvora, svíjejícího se v bolestech vnitřních zranění a zlomenin. Zoufalé mňoukání proniká do srdce a já mohu jen zvonit na majitele. Pád. 
Jaký musí být pád člověka ? Pád duše, která je jistě Bohu roztomilejší a krásnější než mně kočky. 

Dobrý Pastýři, dej mi svou milost, kéž dělám co mohu pro to, aby duše, které mi svěřuješ, nespadly z římsy pravého života... 

Související obrázek