Archanděl Gabriel navštívil Marii a řekl: „Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš." (Lk 1) odpověděla: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Nejenom že si spousta lidí zamilovala střízlivost Mariiny racionální odpovědi, ale tato reakce se stala předmětem zajímavých diskuzí.
Katolíci v ní spatřují slib věčného panenství, a je to logické, protože pokud by Josef a Maria žili normálním manželským životem pak by nebyl důvod se takto ptát. Svatý Agustin komentuje:
"Pokud by poznala muže, nemohla by být překvapená. Její úžas je znamením slibu." Tradice církve vysvětluje toto atypické rozhodnutí židovské dívky jako ovoce zvláštního vnuknutí Ducha svatého.

Protestanté se však vůči tomuto názoru vymezují. Dovolím si uvést častý názor, který sdílí i reformovaný apologeta James R. White ve své  knize Mary - Another Redeemer ?

"V písmu není nic o slibu. Mariina odpověď byla založena na zřejmé skutečnosti, že anděl hovořil o okamžitém* početí. V ten čas byla s Josefem pouze zasnoubena, ne vdaná."

Ve starověkém Izraeli ale neexistovalo zasnoubení tak jak jej chápe moderní západní kultura. Podobalo se současnému uzavření manželství za přítomnosti představitelů náboženské obce (ratifikace). Když Lukáš píše, že byla panna Maria zasnoubená, může to znamenat vdaná ( v Mt). V případě, že se jednalo o běžnou židovskou svatbu, nic teoreticky nebránilo konzumaci manželství. Můžeme ale předpokládat, že Maria před svatbou Josefa informovala o úmyslu zůstat pannou a Josef, připravený Duchem svatým, mohl cítit podobné povolání. 

Když po zvěstování Josef plánuje Marii poslat pryč, řecky apolusai = rozvést se - ehm, proč by se rozváděl, pokud by byli jen zasnoubení - anděl reaguje: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého."

... 

* "Jak se to může stát" (řec. estai je v budoucím čase, takže argument o "okamžitém početí" nemůže obstát)