Malala v roce 2012 přežila útok talibánského ozbrojence, který ji postřelil do hlavy a do krku když se autobusem vracela ze školy. Šest dní po hospitalizaci v Pákistánu byla převezena do nemocnice v britském Birminghamu. Prodělala několik náročných operací, mj. rekonstrukci lebky a zákrok, který jí měl pomoci obnovit sluch v levém uchu. Z nemocnice byla propuštěna v únoru 2013.V březnu 2013 nastoupila v Birminghamu do školy. Po útoku vznikla na její podporu petice, díky které se stala nejmladším člověkem nominovaným na Nobelovu cenu míru v historii. 
V roce 2014 tuto cenu získala za svůj boj o právo dívek a žen na vzdělání. 

V den svých 16. narozenin přednesla řeč na půdě OSN v New Yorku, ve které apelovala na důležitost vzdělání pro miliony dětí, které dnes do škol chodit nemohou. Zde je úplný český překlad a video v originálním anglickém znění. 

 

Ve jménu Boha nejmilosrdnějšího, nejslitovnějšího. 
Ctihodný generální tajemníku OSN, pane Pan Ki-mune, 
Vážený předsedo valného shromáždění, pane Vuku Jeremici 
Ctěný zvláštní vyslanče OSN pro globální vzdělávání, pane Gordone Browne. 
Vážení starší a moji drazí bratři a sestry. 

Dnes je mi velkou ctí, moci po dlouhé době opět promluvit. Být zde s tak váženými lidmi, je velkým okamžikem mého života. 

Nevím kde mám začít svůj proslov. Nevím co lidé očekávají, že řeknu. Nejprve poděkuji Bohu, pro kterého jsme si všichni rovni. Děkuji za všechny, kteří se modlili za mé uzdravení a nový život. Nemohu uvěřit kolik lásky mi lidé ukázali. Obdržela jsem tisíce přáníček a dárků z celého světa. Díky za ně všechny. Děkuji za nevinná dětská slova, která mi dodala odvahu.   
Děkuji za starší, jejichž modlitby mě posilnily. 

Chtěla bych poděkovat mým sestřičkám, doktorům
a veškerému personálu v nemocnicích v Pákistánu a Spojeném království. Také vládě Spojených arabských emirátů která mi pomáhala zotavit se a obnovit síly. Plně podporuji první iniciativu globálního vzdělávání pana Pan Ki-muna, generálního tajemníka a práci zvláštního vyslance OSN pana Gorgona Browna. A chci jim poděkovat za vedení, v kterém hodlají nadále pokračovat. Všechny nás inspirují k akci.

Drazí bratři a sestry, pamatujte si jednu věc. Malalin den není můj den. Dnešek je dnem každé ženy, každého chlapce, každé dívky, kteří pozvedají hlas za svá práva. Jsou zde stovky aktivistů za lidská práva a sociálních pracovníků, kteří nejen, že mluví o lidských právech, ale snaží se dosáhnout svých cílů ve vzdělanosti, míru a rovnosti. Teroristé zavraždili tisíce lidí a miliony byly zraněny. Já jsem jen jedna z nich.

Takže tady stojím… jedna dívka z mnoha. 
Mluvím – ne za sebe, ale za všechny dívky a chlapce. 
Pozvedám svůj hlas – ne ke křiku, ale tak aby byl slyšet. 
Je hlasem těch, kteří bojují za svá práva: 
Jejich právo žít v míru. 
Jejich právo na důstojné zacházení. 
Jejich právo na rovnost v příležitostech. 
Jejich právo na vzdělání. 

Drazí přátelé, 9. října 2012, mě Taliban střelil do levé strany čela. Stříleli také po mých přátelích. Myslí si, že nás kulky umlčí. Ale to se pletou. Z ticha povstanou tisíce hlasů. Teroristé si mysleli, že změní naše cíle, zastaví naše ambice, ale na mém životě se nic nezměnilo, kromě následujících věcí: Zahynuly slabost, strach a beznaděj. Zrodila se pevnost, síla a kuráž. Jsem pořád ta stejná Malala. Mám stejné ambice, stejné naděje, stejné sny. 

Drahé sestry a drazí bratři, nejsem proti nikomu. Ani zde nechci hovořit z hlediska osobní pomsty Talibanu nebo dalším teroristickým skupinám. Jsem zde abych mluvila nahlas za právo vzdělání každého dítěte. Chci vzdělání pro syny a dcery všech extremistů, zejména talibánců.  K talibáncům, kteří mě postřelili, necítím nenávist. I kdybych držela v ruce zbraň a oni stáli proti mně. Nedokázala bych zmáčknout spoušť. Toto je soucit, kterému jsem se naučila od Mohameda – proroka milosrdenství, Ježíše krista a pána Buddhy. Toto je odkaz změny, který jsem zdědila po Martinu Lutheru Kingovi, Nelsonu Mandelovi a Muhammadu Alí Džináhovi. Toto je filozofie bez násilí, které mě naučil Mahátmá Gánghí, Bacha Khan a Matka Tereza. A toto je odpuštění, které jsem se naučila od svých rodičů. Proto mi má duše říká, buď mírumilovná a miluj všechny.

Drahé sestry a drazí bratři, uvědomujeme si důležitost světla když vidíme tmu. Jsme si vědomi důležitosti našeho hlasu, pokud jsme umlčováni. Stejně tak jsme vnímali důležitost psacích potřeb a knih, když jsme byli ve Svátu, v severním Pákistánu a viděli zbraně.  
Moudro praví: „Pero je mocnější než meč“ a je to pravda. Extremisti se bojí knih a per. Děsí je síla vzdělání. Bojí se žen. Děsí je síla hlasu žen. Proto zabili 14 nevinných  studentů medicíny při nedávném útoku v Kvétě. A proto také bylo v Chajbaru Paštúnchwá a na Federálně spravovaných kmenových územích zabito mnoho učitelek a pracovnic proti obrně. To je ten důvod proč odstřelují školy každý den. Protože se báli a bojí změny, bojí se rovnosti, kterou přinášíme do naší společnosti.


Pamatuji kluka z naší školy, kterého se novinář ptal: „Proč je Taliban proti vzdělání ?“ A on odpověděl velmi prostě. Ukázal na svou knihu a řekl: „Talibánci neví co je napsáno uvnitř této knihy“. Myslí si, že Bůh je maličký, drobné konzervativní bytí, které posílá dívky do pekla za to, že chodí do školy. Teroristé zneužívají jména islámu a paštunské společnosti, aby získali osobní výhody. Pákistán je mírumilovný demokratický stát. Paštuni si přejí vzdělání pro své dcery a syny a islám je náboženstvím míru, lidskosti a bratrství. Podle islámu není vzdělání jen právem každého dítěte, ale je to jeho povinnost a odpovědnost.


Ctihodný generální tajemníku, mír je pro vzdělání nezbytný. Terorismus, války a konflikty přerušily chození do školy v mnoha částech světa, zejména v Pákistánu a Afghánistánu. Už jsme opravdu unavení z těchto válek. Ženy a děti ve světě trpí různými způsoby. V Indii jsou nevinné chudé děti obětmi dětské práce. V Nigérii byla zničena spousta škol. Lidé v Afghánistánu jsou po desetiletí postihováni extremismem. Mladá děvčata musejí vykonávat domácí dětské práce a jsou nucena k sňatkům v brzkém věku. Chudoba, neznalost, nespravedlnost, rasismus a zbavení základní práv, jsou problémy kterým čelí jak muži tak ženy.  

Drazí společníci, dnes se zaměřuji na práva žen a vzdělávání dívek, protože ty trpí nejvíc. Bývaly časy, kdy ženské sociální aktivistky žádaly muže aby se postavili za jejich práva. Ale v dnešní době, to uděláme samy. Neříkám mužům aby odstoupili od prosazování práv žen. Jde mi o to, aby byly ženy nezávislé a bojovaly samy za sebe. 

Drahé sestry a drazí bratři, nyní je čas promluvit. 

Takže dnes vyzýváme světové lídry ke změně jejich politické strategie ve prospěch míru a prosperity. 
Vyzýváme světové lídry k uzavírání mírových dohod které chrání práva žen a dětí. Dohoda, která je proti důstojnosti žen a jejich práv, je nepřijatelná.
Vyzýváme všechny vlády k zajištění bezplatné školní docházky pro každé dítě na světě. 
Vyzýváme vlády k boji proti terorismu a násilí, k ochraně dětí před brutalitou a ubližováním. 
Vyzýváme vyspělé země k podpoře rozšiřování vzdělávacích příležitostí pro dívky v rozvojovém světě. 
Vyzýváme všechny komunity k toleranci – odmítání předsudků vůči původu, vyznání, sektě, náboženství nebo pohlaví. Chceme-li zajistit kvetoucí svobodu a rovnost ženám. Nemůžeme uspět, pokud polovina z nás váhá.

---
Drazí bratři a sestry, chceme školy a vzdělání pro světlou budoucnost každého dítěte. Budeme pokračovat v naší cestě směrem k našemu cíli, tedy k míru a vzdělání. Nikdo nás nemůže zastavit. My pozvedneme svůj hlas za naše práva a náš hlas povede ke změně. Věříme v sílu našich slov. Naše slova mohou změnit svět, protože my všichni jsme spolu sjednoceni ve věci vzdělávání. A máme-li dosáhnout našeho cíle, snažme se obrnit zbraněmi znalostí a štítem nám bude jednota a solidarita. Drazí bratři a sestry, nesmíme zapomínat, že miliony lidí trpí chudobou, nespravedlností a nevědomostí. Nesmíme zapomínat, že miliony dětí nejsou ve svých školách. Nesmíme zapomínat, že naši bratři a sestry se těší na světlou zářivou budoucnost míru. Veďme tedy slavný boj proti negramotnosti, chudobě a terorismu. Nechte nás uchopit knihy a pera, to jsou naše nejmocnější zbraně. Jedno dítě, jeden učitel, jedna kniha a jedno pero můžou změnit svět. Vzdělání je jediným řešením. Vzdělání je na prvním místě.